Vztahy 2

Vnitřní bloky a překážky

Tato internetová stránka má snahu se věnovat partnerským masážím, ale připadá mi, že tato oblast je v mnoha případech nedostupná. Hledal jsem důvody a došel jsem až k obecným psychickým vlastnostem, které jsem již dříve pro sebe vyřešil takto: zeptám se sám sebe, mám svůj záměr, mohou se to všichni dovědět? jaký bude důsledek? co kdyby to dělal každý? co kdybych to dělal stále? obhájím své chování? neriskuji trest? 
Máme svědomí, ale to se obává bláznovství. Máme autority, ale jejich názory odmítáme.
Známe modely chování, ale ty od rodičů jsou z jiné doby a ty z televize použít nelze. Možná víme, že jednání je správné, v souladu se svědomím, je to oprávněný požadavek, ale svět nás za takové jednání chce trestat. Šmíruje naše soukromí, ví o nás vše a tak váháme a když musíme, tak riskujeme a vytváříme nekonfliktní image, pokrytecký obraz.
Tak pro své rozhodnutí pragmaticky uvažujeme, komu to bude vadit a zda na to budeme mít peníze. Naše rozhodnutí je snadné, pokud chceme někomu ublížit, někomu se pomstít. To pak jde všechno. Nebo zjistíme, že nemůžeme vůbec nic a jdeme si prohlédnout krematorium, abychom věděli, do čeho jdeme. Odvážlivci se jsou zeptat karet nebo do poradny. Autorita orákula a zkušenost poradců jim ukáže cestu, ale zda po ní zoufalci půjdou, není jisté a ti, kdo jim radili, je ani přinut nemohou, ani odpovědnost za realizaci nenesou. Jak se tedy rozhodnout a kde vzít odvahu k provedení záměru? 
Nejlepší asi je, když jsme přinuceni okolnostmi a někdo rozhodne za nás.
Když vidíme příklad s dobrým výsledkem ve svém okolí. Třeba to poradí dobrá kamarádka.
Když nám řešení doporučí uznávaná autorita, nejlépe pan profesor z Hardwardu.
Když odpovědnost můžeme na někoho přenést, nejlépe na nadřízenou nebo uznávanou autoritu, zpravidla však na podřízené nebo náhodu.
Také je dobré, když je vše v souladu s předpisy, morálkou, boží vůlí, názorem rodičů a partnera, v souladu s ideologií, předsudky a veřejným míněním.
Kdo je silnou osobností, udělá si vše podle svého a na okolí nebere ohled.
Kdo dokáže rozpoznat řád, situaci, reakci okolí, kdo je schopen se dohodnout, má naději, že se správně rozhodne.
Někdo má v sobě potřebu druhým pomáhat a na odměnu nečeká. Pak je sice oblíbený, leč vnitřně nespokojený.
Mladí lidé se někdy ozdobí řetízky, nabarví si vlasy na červeno nebo jinak vyzývavě upraví svůj zevnějšek, podle mne jde o silné osobnosti kterým chybí pozornost okolí nebo se chtějí odlišovat nebo vyjádřit příslušnost nebo sympatie k názorovému směru.  
Lidé v ohrožení života jsou bez těchto psychických zábran a reakce okolí je nezajímá.
Jednat můžeme také pod vlivem hypnózy. Náš vnitřní hlas nám řekne, co máme dělat.
A jak reagovat na předsudky a zábrany druhých? Zkusíme to s někým jiným. Co ve vztahu nemáme, hledáme jinde. Když to nechceš, půjdu jinam. Ozvi se, až změníš názor.
A konečné řešení? Když přijde všeobecně přijatelná autorita se všeobecně přijatelnými názory a modely chování a prosadí je. Příští generace už problémy nemají.